S příchodem nového školního roku jsem se rozhodla začít navštěvovat lekce gymnastiky pro dospělé. Je to pro mě velká výzva. Chodí tam skvělá parta lidí, takže se u toho vždycky i dost zasmějeme a myslím, že kdyby někdo do tělocvičny umístil skrytou kameru, byl by z toho na youtubu trhák. 😀

Nicméně na druhé lekci se k nám přidaly dvě menší holčičky, tipuju tak ve věku okolo 12 let. Ptala jsem se jich, proč chodí mezi dospělé namísto k dětem a řekly mi, že by rády navštěvovaly kroužek gymnastiky, ale protože jsou velké a gymnastiku závodně dělat už nemohou, není pro ně v běžném kroužku místo. A ostatní kroužky gymnastiky už prý byly obsazené. Mrzelo mě to. Proč nevést naše děti nebo i sebe sama ke sportu, i když už jsme starší nebo nejsme zrovna rození sportovci? Musí být sport jen na body nebo o soutěžích?

V této souvislosti jsem si vzpomněla na Google. Tato přední světová společnost vede své zaměstnance k tomu, aby část své pracovní doby (teď už si nepamatuju, kolik je to procent) věnovali věcem nebo projektům, které je baví a které sami chtějí zkusit. Vůbec to nemusí nějak přímo souviset s jejich prací. Jde o to, aby část času, který mají, věnovali něčemu kreativnímu. Kam to každého zavede? To nikdo neví. Jeden jejich zaměstnanec takto kdysi vymyslel Gmail. A dnes si skoro neumím bez Gmailu svůj život představit. 🙂 Kdo ví, jaké skvělé věci z této volné iniciativy vznikly. A Google není jediná společnost, která ponechává své zaměstnance volně tvořit.

Zpět k našemu sportu. U většiny družstev a klubů jsou tréninkové jednotky přesně stanovené a předem naplánované na každý daný týden. Kolik prostoru vám tam zbývá na kreativitu? Kde je čas si jen tak zahrát bez žádných očekávání, pilování a zlepšování. Možná, že na té strategii od Googlu přece jen něco bude. Kdo ví, co by takový kreativně využitý čas tréninku nakonec přinesl. Stojí to za zkoušku. 😉